Kraniosakrální Biodynamika

Kraniosakrální biodynamika či kraniosakrální terapie je směr medicíny, jež na bytost pohlíží z celostního hlediska.To znamená, že probíhá na urovni fyzické i psychické, kde je vše propojeno.  Koncept kraniosakrální biodynamiky je založen na práci s přirozenými životními silami, které uspořádávají a udržují formu a funkci organismu. Tento přístup pomáhá systému, aniž by do něho zasahoval. Jeho cílem není v první řadě opravit strukturu, ale podporovat ty síly, které jsou základem správné funkce všech systémů člověka. Díky tomu, že do systému nezasahujeme zvenčí, ale necháme samovolně vyvstat zdraví člověka může mít tento proces velmi hluboké výsledky.

„Zdraví nevzniká a nezaniká a nelze ho zvětšit nebo zmenšit. Zdraví se nikdy neztrácí a je stále přítomné a dostupné. Je konstantou našeho bytí..Zdraví je vždy přítomné, nikdy nepodléhá nemoci a neumírá“  - stačí se k němu orientovat a dát mu prostor k projevení.

Sezení trvá jednu až dvě hodiny času, který klient stráví prací na svém systému, nerušen okolním světem. V úvodu absolvuje krátký rozhovor, který terapeutovi poslouží k zjištění jeho současného zdravotního a psychického stavu. Klient je přiveden do kontaktu se svým tělem, jsou nalezeny zdroje, ze kterých může čerpat klid a vitální síly. Vlastní ošetření se odehrává vleže na masážním lehátku, klient zůstává oblečený, je přikrytý příjemnou, měkkou dekou. Terapeut usedne na židli a po krátkém ztišení položí zlehka ruce na některou část těla klienta. Je důležité, aby se klient cítil příjemně a pohodlně. Může proces podpořit tím, že bude svým vědomím bděle přítomen v těle, nebude následovat myšlenky.  Během ošetření praktikant komunikuje s klientem při plném vědomí.

Během sezení se terapeut prostřednictvím tzv. sjednoceného pole vnímání kontaktuje s pacientovým bytostným středem, probouzí a usměrňuje vitální, sebe-uzdravující síly organismu.

Kraniosakrální biodynamika se příliš nezabývá nemocemi, ale soustředí se na projevy zdraví. Proto je v této souvislosti obtížné mluvit o tom, pro které diagnózy je terapie vhodná. Obecně lze říci, že cílem ošetření má být:

• navázání a prohloubení kontaktu se svým tělem a sytémem
• relaxace a hluboký odpočinek
• čerpání potence, obnova vitálních sil
• rozpouštění traumatických ložisek, čištění systému

Potence, vitální energie, která udržuje život a obnovuje funkce systému, je síla, která má svoji inteligenci. Je projevem „Dechu života“ v lidském těle. Sama rozhoduje o tom, na kterém místě systému bude působit. Úlohou terapeuta je vytvořit vědomé, bezpečné pole, které umožní potenci aktivovat se a zahájit sebe-uzdravující procesy. Terapeut má nástroje k tomu, aby navázal kontakt se systémem klienta, detekoval vnitřní pohyby systému, které potence vyvolává a jejich kvalitu a poskytl potenci vědomou podporu v místě jejího působení. Sám do systému klienta nic nevkládá, na žádné části těla nepůsobí. Je pouze přítomen.

„Základní prioritou každého, kdo se zabývá léčením, je nalézt zdraví člověka. Nemoc dokáže najít kdokoliv.“

Dr. A. Still

Kraniosakrální práci s tělem vyvinul na počátku 20. století americký  osteopat   Dr. W. Sutherland, žák zakladatele osteopatie Dr. A. Stilla, na základě svých experimentů a zkušeností. Vytvořil model a teorii o tom, jak centrální systém mezi craniem (lebkou) a sacrem (kostí křížovou) a jejich pohyb v tekutinách ovlivňuje lidskou bytost. Zjistil, že lebeční kosti ve skutečnosti nejsou srostlé, ale že se pohybují a že tento pohyb indikuje respirační (dechový) systém. Pracoval s lebkou a jednotlivými pohybujícími se lebečními kostmi, s membránami a také s prouděním mozkomíšního moku. Později obrátil svoji pozornost k síle, která je toho všeho původcem, která pohybuje potencí (bioenergií), tekutinami, tkáněmi a kostmi. Tyto pohyby jsou způsobeny pohybem základní životní síly, kterou nazval Dech života. Jsou projevem základních samoléčivých a samoregulačních sil v těle.

O rozšíření tzv. kraniální osteopatie se zasloužili Sutherlandovi studenti, např. Dr. R. Becker. Velkou zásluhu o rozšíření dovedností kraniosakrální terapie mezi veřejnost má od 80. let Dr. John Upledger, který je objevitelem Kraniosakrálního rytmu a jehož přístup k terapii se převážně označuje jako tzv. biomechanický. K dnešnímu vývoji kraniosakrální biodynamiky přispěli současní učitelé, např. Dr. Jim Jealous, Michael Kern a především Franklyn Sills. Pozornost zasluhuje i Bhadrena Tschumi Gemin, zakladatelka mezinárodního Institutu CranioSacral Balancing ICSB a její manžel Kavi Gemin ze Švýcarska.

O mne:

Jsem studentem dvouletého výcviku Cranio-Sacrální terapie biodynamickým způsobem Institutu CranioSacrální biodynamiky v ČR pod vedením Abhy Sajwel. Praxe v oboru masáží, léčení, RUŠ terapie a meditačních procesů.

Čas potřebný k plnohodnotnému ošetření...cca 1-2hod